Historie Společnosti přátel Národní galerie v Praze

Společnost přátel Národní galerie v Praze (SPNG) byla ustanovena v roce 1992 podle zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů. Je samostatným právním subjektem a registrovaná Ministerstvem vnitra (IČ: 47607068). Vznikla bez jakékoliv státní dotace. Je pokračovatelkou jednoho z prvních spolků toho druhu: Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách, jež vznikla v roce 1796. Právě toto sdružení založilo první pražskou veřejnou Obrazárnu, která se stala předchůdkyní Národní galerie v Praze.

Společnost vlasteneckých přátel umění v Čechách sdružovala české šlechtice a měšťanské sběratele prodchnuté osvícenským duchem a vlastenectvím. Měla ušlechtilé cíle: povzbuzovat pokleslý zájem o umění a zabraňovat vývozu uměleckých děl ze země. Založila proto Akademii umění a rovněž svoji galerii: Obrazárnu vlasteneckých přátel umění. Jejím  prvním sídlem se stal  Černínský palác na Hradčanech. Již na podzim roku 1796 zde byl veřejnosti představen soubor téměř šesti set děl. Stalo se tak  díky porozumění členů  a zakladatelů Společnosti, především příslušníků české šlechty, kteří zapůjčili díla ze svých soukromých sbírek, byla zde vystavena nejvýznamnější díla ze soukromých sbírek Kolowratů, Lobkoviců, Valdštejnů či Vrtbů. Určující osobností Obrazárny se stal hrabě Šternberk, pozdější předseda Společnosti, který zapůjčil největší počet obrazů. Některá jsou dodnes chloubou expozic starého umění. V letech 1811 – 1871 se stal domovem Obrazárny Šternberský palác, kde  po druhé světové válce našla trvalé místo sbírka starého umění. Od roku 1835 si Obrazárna vedle správy zapůjčených děl začala budovat svůj vlastní sbírkový fond. Rozrůstala se i díky velkorysým darům mecenášů. MUDr. Josef Hoser, významný sběratel a znalec umění, věnoval roku 1844 přes tři sta děl vlámského, holandského, středoevropského malířství 17. – 18. století a kolekci obrazů pražského mistra rokokové drobnomalby Norberta Grunda. Byla zakoupena výjimečná díla českého gotického umění: Votivní deska Jana Očka z Vlašimi, obrazy Třeboňského oltáře. Pod názvem Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění sbírka existovala až do roku 1937, kdy se stala Státní sbírkou umění a po roce 1945 Národní galerií v Praze.

Posláním současné Společnosti přátel Národní galerie v Praze je rozšiřování obecného povědomí o Národní galerii, propagace její činnosti a péče o její návštěvníky. Společnost sdružuje domácí i zahraniční přátele. Zájemce o členství ve Společnosti se stává členem, pokud uhradí členský příspěvek, jeho neuhrazením členství zaniká.

Výhody členství spočívají v právu zvýhodněného vstupu do expozic a na výstavy pořádané Národní galerií v Praze a v účasti na akcích organizovaných Společností.

Nejvyšším orgánem Společnosti je Valné shromáždění všech členů, které volí na tříleté období třináctičlenné předsednictvo – předsedu a členy výboru, dále volí čestné členy navrhované výborem, dva revizory účtu Společnosti, schvaluje Stanovy Společnosti, jejich změny a doplňky, program činnosti Společnosti, stanoví výši členského příspěvku, usnáší se o zániku Společnosti a použití jejího majetku. Výbor volí místopředsedu, jednatele a hospodáře. Valné shromáždění je svoláváno nejméně 1x ročně. Zdrojem majetku SPNG jsou členské příspěvky a příspěvky fyzických a právnických osob. Majetek SPNG spravuje výbor a výsledky hospodaření schvaluje Valné shromáždění. SPNG si během krátké doby získala početnou členskou základnu. V roce 1998 se stala členem Světové federace přátel muzeí (World Federation of Friends of Museums zv. WFFM). Byla zvolena za pořadatele zasedání komitétu této mezinárodní organizace, které se v roce 2000 konalo v Praze.

Tak, jako když začínala Společnost vlasteneckých přátel umění, také SPNG měla zvláště v prvních letech mnoho mecenášů. Nejen z Čech, ale rovněž ze zahraničí. Vedle několika finančníků, diplomatů a vlasteneckých emigrantů různých profesí, to byli většinou historikové umění, muzejní pracovníci, umělci a milovníci umění. Mnozí z členů či mecenášů pro SPNG přednášeli.

Cílem SPNG je vedle propagace expozic a výstav Národní galerie mezi veřejností i aktivní účast na jejím  rozvoji. Společnost od svého vzniku dle možností a výsledků hospodaření podporuje každoročně některé aktivity, na něž se Národní galerii nedostávají dostatečné finanční prostředky. Během svého působení SPNG přispěla k obohacení sbírek Národní galerie předáním exponátů, které získala darem od svých členů nebo zajistila finanční prostředky k jejich zakoupení, finančně podpořila konání dvou výstav: Italské renesanční umění z českých sbírek a výstavy barokních skic a Modeletta z barokních Čech, obohatila sbírky NG zakoupením několika exponátů, získala darem od svých zahraničních členů a předala do fondu příslušných sbírek Národní galerie lept Václava Hollara Pohled na Prahu a dvě studie (skicy) Josefa Mánesa k obrazu Petrarka se loučí s Laurou v Avignonu, byla spolupořadatelem cyklu koncertů „Hudební cesty Itálií“, již několik let sponzoruje vydávání periodika „Bulletin of the National Gallery in Prague“, jehož obsahem jsou odborné stati a zprávy našich i zahraničních historiků umění. Prostřednictvím organizátorů výstavy „Gonzaga La Celeste Galeria“ v italské Mantově, kteří iniciovali sbírku na obnovu Národní galerie po povodních v roce 2002, získala a předala NG částku 14.392,-Eur, jež byla  určena na restaurování obrazu Francesca Solimeny, který je od roku 2005 umístěn ve stálé expozici Evropské umění od antiky do závěru baroka v Šternberském paláci.