Umělecké zdroje Rubensovy tvorby

Jan Willem Noldus

Umělecké zdroje Rubensovy tvorby

Tématem přednášky jsou umělecké vlivy v Rubensově tvorbě a otázka, jakou úlohu v ní sehrála jeho vlastní sbírka uměleckých děl. Rubensova sbírka antických soch sloužila v jeho dílně jako zdroj předloh pro malbu. Vzhledem k tomu, že si Rubens nepřál, aby jeho sbírky byly v budoucnu prodány,  je zvláštní, že svoji sbírku antických soch sám prodal vévodovi z Buckinghamu v roce 1627.

V Rubensově době bylo kopírování děl jiných autorů  a používání modelů běžné. Rubens dokonce malířům doporučoval  v textu, který Rogier de Piles citoval ve své knize Cours de peinture par principes, 1708, aby se ve své tvorbě obraceli k antickému sochařství, protože ukazuje lidské tělo v jeho kráse, jíž se dnes, vzhledem k nedostatku pohybu, člověk ani nepřibližuje. Zároveň platilo, že dobrý malíř vytvořil i na základě starší předlohy dílo, jež bylo původní pro své pojetí a provedení. P. P. Rubens tvořil v duchu Aristotelova výkladu imitatia – napodobování přírody, který předpokládal osobní vklad – inventio. Byl ovlivněn posttridentismem, neo-stoicismem a myšlenkami kabaly, jež ho vedly v malbě k větší věcnosti, otevřenosti a původnosti.

Základní principy Rubensovy malby

  1. Umělecké dílo musí vzbuzovat emoce
  2. Musí klást důraz na vizuální působivost malby
  3. Pro větší věrohodnost a působivost se nemá vyhýbat naturalistickému zobrazování dramatických scén

Proč prodal Rubens sbírku antických plastik? Socha pro svoji trojrozměrnost neznamenala pro Rubense zdaleka tolik, jako malba, která se dokázala prostřednictvím barvy věrohodněji vyjádřit, jak ve zpracovní  figur, tak ve ztvárnění přírody, jíž je  člověk nedílnou součástí. To vysvětluje, proč Rubens raději prodal sbírku antických sochařských děl  a ne třeba svoji sbírku přírodnin. Jeho sbírka obrazů zase dokládala, jak se s pojetím přírody vyrovnávali ostatní umělci. Rubens se v závěru svého života velmi intenzívně věnoval krajinomalbě.

Resumé přednášky proslovené pročleny SPNG dne 27.4. 2004 v Šternberském paláci Národní galerie v Praze


Petr Paul Rubens (1577 Seigen ve Vestfálsku — 1640 Antverpy)

Rubens se vyučil v Antverpách, kde se r. 1598 stal mistrem malířského cechu sv. Lukáše. Po dvou letech odjel za dalším vzděláním do Itálie, která byla v Nizozemí respektovaným centrem umění. Při pobytu v Itálii (1600-1608) se Rubens stal dvorním malířem Vicenza I. Gonzagy, vévody z Mantovy. V jeho službách navštívil i Řím, Janov a Španělsko. Po návratu do Antverp r. 1609 si zařídil početnou dílnu a stal se dvorním malířem arcivévody Albrechta. Téhož roku se oženil s Isabellou Brantovou (na obraze od jeho žáka Anthonise van Dyck z r. 1621). Vedle žáků v jeho dílně pracovala i řada významných umělců—Jan Brueghel st.Frans Snyders,Simon de Vos a další. Ve spolupráci s nimi realizoval Rubens řadu monumentálních zakázek.
Rubens se věnoval i politice—jeho kariéra diplomata pracujícího pro flámský dvůr (1622–1623) jej zavedla do Španělska, Franciea Anglie. Svým působením na anglickém a Španělském dvoře přispěl k uzavření míru mezi oběma zeměmi. Anglickým králem Karlem I. byl povýšen do šlechtického stavu.
Ve svém pozdním období maloval Rubens hlavně krajiny pro vlastní potěšení. Obrazy na objednávku vytvářeli jeho spolupracovníci podle jeho návrhů. Po smrti manželky se r. 1630 podruhé oženil a postupně se stáhl z veřejného života na svůj soukromý zámek Steen u Antverp, kde strávil poslední léta. O rozšíření jeho díla po celé Evropě a tím o jeho vyjímečný vliv na současníky i nespočet umělců pozdější doby, se zasloužili především tzv. rubensovští rytci—mědirytci, kteří se vyučili přímo u Rubense.
Ve sbírkách Národní galerie v Praze jsou následující díla:
  • Studie hlavy muže
  • Navštívení Panny Marie
  • Vyhnání z ráje
  • Umučení sv. Tomáše
  • Sv. Augustin
  • Vojevůdce Ambroggio Spinola
  • Příspěvek byl publikován v rubrice Resumé přednášek. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.